Adventní zamyšlení III.

Dnes je třetí adventní neděle, označována jako stříbrná.

Dle křesťanské tradice náleží stříbrné adventní neděli jediná růžová svíčka na adventním věnci. Na rozdíl od třech zbývajících fialových, které jsou symbolem pro kajícnost a pokání, růžová svíčka nese radost. Radost z blížících se vánočních svátků, z očekávání narození Ježíše Krista. Pro děti radost z očekávání nadílky pod vánočním stromečkem. Třetí adventní svíčku by měla zapalovat maminka (první zapalovalo nejmladší dítě v rodině, druhou adventní svíčku nejstarší dítě v rodině). V nekatolických církvích se můžeme setkat i s variantou růžové svíčky zapalované na čtvrtou adventní neděli.

Třetí adventní svíčka, někdy označovaná jako pastýřská, je nazývána Přátelství, Vzájemnost. Při osobních konzultacích se nezřídka kdy setkávám s tím, že pečující ve velké míře řeší přetrhávání přátelských vazeb, pocit odcizení, pocit “kdo by chtěl poslouchat, jaký teď mám život”. Odmítají nabídky na krátké setkání se svými přáteli, na hodinku u kávy, “na jedno” v oblíbené hospůdce, kam dříve chodili několikrát do měsíce. A těch nabídek na setkání je čím dál méně, ubývá i telefonických hovorů, zprávy se smrsknou na pozdrav k Vánocům přání k Novému roku, možná k narozeninám… Z pevných podpůrných vazeb zůstávají vzpomínky, nostalgie a ticho.

A přitom většina lidí z řad pečujících velmi dobře zná drápky syndromu vyhoření, které se postupně zatínají a jsou čím dál dotěrnější. Pečující se uzavírají před okolním světem, vycházejí z domu jen k vyřízení nejnezbytnějších záležitostí jako je nákup, pošta, úřad, banka, lékař. Naprosto rozumím tomu, že je někdy velmi obtížné zajistit celodenní péči o blízkého. Víme, jak je to s kapacitou pečovatelských služeb a osobních asistencí, případně dalších terénních sociálních služeb. V rámci podpůrných hovorů s pečujícími se je pokouším navést na cestu pravidelných “okének” péče o ně samotné. A ty mohou mít velmi různou podobu. Mohou zahrnout i to, že v době, kdy nemocný po obědě klimbá, využije pečující nabídku sousedky a ponechá odpočívajícího nemocného pod dohledem někoho z bytového domu, se sousedem přes zahradu apod.

Je možné využít i pravidelných služeb pečovatelské služby, celkoě se dá říci, e na pravidelnou poptávku reagují terénní sociální služby mnohem lépe, protože s takovou zakázkou mohou dopředu počítat. Nedávno jsme v podpůrném online setkání společně došly k možnosti využít pečvatelskou službu pro dovázžku a přípravu oběda a následně pro setrvání s nemocným a hned se objevilo dvouhodinové okénko pro “sebe”.

Milí pečující, děláte pro své blízké první poslední a často jim věnujete nemalý kus svého života. Ale, pojďme si upřímně říci… jaký život vám zbyde, až vaši bližní vaši pomoc a péči potřebovat nebudou? Nezavírejte si vrátka ke svým dlouholetým přátelstvím. To jsou vztahy “na celý život”. A přátelé jsou solí našeho života. Zkusíte některému z nich zavolat a domluvit se na setkání v novém roce?

Přeji vám klidnou stříbrnou adventní neděli a alespoň jednoho blízkého přítele, který zůstane. Lída

***

Ještě nejste součástí uzavřené podpůrné skupiny „Domácí péče o nemocné Alzheimerem“ na Facebooku? Přidejte se k nám, kliknutím na tento odkaz, a získejte podporu lidí v podobné životní situaci. Případně se připojte k některému z bezplatných online podpůrných setkáních realizovaných prostřednictvím aplikace Skype. Veškeré informace o termínech i jednoduchých návodech, jak se bez instalace a registrace připojit, najdete zde.

 50 přečtení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.