Dehydratace aneb Sine aqua non vita est

“Sine aqua non vita est – Bez vody není života.”

Stačilo několik horkých dní na počátku května a na našich online podpůrných setkáních (více o nich si můžete přečíst zde) se objevilo téma riziko dehydratace u lidí s Alzheimerovou chorobou. Pojďme si tedy o dehydrataci, která z lékařského hlediska představuje narušení vnitřní rovnováhy organismu v důsledku snížení obsahu vody v těle (zdroj), říci základní informace včetně typických příznaků a dát si pár tipů, jak zabezpečit dostatečný pitný režim u našich blízkých.

Voda zaujímá v lidském těle až 75 % hmotnosti člověka, vždy záleží na zastoupení tělesného tuku a věku jednotlivce, obecně však lze říct, že 50% hmotnosti je minimální objem vody v těle každého člověka. Když si tedy představíme, kolik litrů tekutin je v našem těle, je pochopitelné, že právě dostatku vody musíme věnovat velkou pozornost, zvláště v horkých dnech a ještě více u osob, kteří vlivem svého onemocnění pocit žízně ztrácí a pít sami zapomínají. Už kolem 11 – 12 % ztráty vody v těle dochází ke kolapsu organismu a při hodnotách kolem 20% ke smrti (zdroj) .

Riziko dehydratace je fyziologicky vázáno na fakt, že s narůstajícím věkem člověk ztrácí schopnost produkovat pot a tím regulovat svou tělesnou teplotu. Nízká hladina vody v organismu vede k zahušťování krve a následnému riziku vzniku krevních sraženin. Pokožka seniorů je výrazně tenčí než u lidí v mladší věkové kategorii a je tak méně chráněná před sluncem, což může vést k onemocněním z horka (úpal apod.). Lidé s Alzheimerovou chorobou často ztrácejí pocit vnímání tepla / chladu a v důsledku nepřiměřeného oblečení (zimní bunda v létě a naopak krátké kalhoty v mrazu) může dojít ke špatné termoregulaci organismu. Častěji také trpí podváhou, či nadváhou, vysokým krevním tlakem a dalšími obtížemi, které tělu ztěžují vyrovnat se s vysokými teplotami. Obecně lze říci, že pocit žízně u seniorů nekoresponduje se skutečnou potřebou organismu v otázce množství vody. Nejčastější příčinou, proč lidé ve vyšším věku pijí nedostatečně, je již výše zmíněná ztráta pocitu žízně, případně obavy ze souvisejících fyziologických procesů – lidé s potížemi v pohybu se důvodně obávají, že při příjmu vyššího objemu tekutin budou muset častěji absolvovat cestu na toaletu a s tím související jejich případně obavy z inkontinence. Dehydratací jsou ohroženi i lidé, kteří trpí na zvracení a průjmy, užívají diuretika (léky napomáhající k odvodňování), jsou imobilní, případně mají sníženou funkčnost ledvin. Také antipsychotika, které lidé s demencí často užívají, mohou výrazně přispět k narušení regulace teploty v těle (zdroj).

Prvními příznaky, kterých si můžeme všimnout jsou suché rty, vysychání sliznice v dutině ústní, horkost v obličeji, snížená produkce slin, únava. Při podezření na dehydrataci můžeme zkusit kožní test na hřbetu ruky. Mezi prsty vezmeme tzv. kožní řasu – volnou kůži na hřbetu ruky povytáhneme a necháme ji se vrátit – pokud se kůže vrací jen velmi zvolna, případně zůstává zdeformována – mluvíme o zvýšeném riziku dehydratace. Jazyk je suchý, má bílý povlak, ztrácí růžové zabarvení. Mezi další příznaky řadíme bolest hlavy, poruchy koncentrace, zmatenost, studenou a vlhkou pokožku, tmavou moč, slabý puls, pocit závratě, pocit na omdlení, svalové křeče, nevolnost, zrychlený puls, nehybné hluboké kožní vrásky. K vážnějším následkům dehydratace musíme přidat zvýšené riziko vzniku krevních sraženin, riziko cévní mozkové příhody, selhání ledvin, záněty močových cest.

Obecným pravidlem je 30 ml na kilogram tělesné váhy a den. Máme-li tedy v péči člověka vážícího 70 kg, měli bychom počítat s minimálně 2 litry tekutin na den. Je však nutné zohlednit to, jaký pitný režim tento člověk zastával v průběhu celého svého života. Pokud v produktivním věku vypil tři sklenky tekutin za den, těžko jej budete “na stará kolena” nutit vypít dva litry. Minimálním objemem by však měl být alespoň jeden litr až litr a půl litru tekutin za jeden den.

Mezi vhodné tekutiny, které je žádoucí podávat je především čistá voda. Samotná voda jako taková může být některými lidmi těžko přijímána, může způsobovat pocit těžkosti v zažívacím traktu a další diskomfort. Zkuste ji ochutit citrusovými plody (citron, limeta, pomeranč, grep), bylinkami typu máta nebo meduňka, přidat můžete pár kousků mraženého ovoce, které vodu nejen ochutí, ale také obarví a může být lépe přijímána nemocným. Zařadit můžete ředěné džusy a čerstvě vymačkané ovocné a zeleninové šťávy – pozor u těchto šťáv hrozí riziko průjmu a je tedy vhodné podávat je v menším množství a zařazovat je do jídelníčku postupně. Vhodné je zařadit také minerální vody, u těch ale opět s ohledem na zdravotní stav a přidružená onemocnění vašeho blízkého. Minerální voda by měla být jen částí pitného režimu a velmi žádoucí je jednotlivé minerální vody střídat.

Ne příliš vhodné jsou slazené nápoje a nápoje sycené oxidem uhličitým (tzv. bublinkové vody). Právě sycené nápoje výrazně ovlivňují zažívání, mohou způsobit plynatost, nadýmání a stojí za rizikem vysokého tlaku a pálení žáhy. Uměle dodaný plyn zároveň způsobí, že se objemem plynu navíc dříve dostaví pocit zahnání žízně, ačkoli tělo získalo mnohem méně tekutin než si žádalo. Mluvíme tady o uměle dosycovaných vodách, mírná perlivost přírodních minerálních vod je ze zcela jiného soudku. Slazené nápoje, jak je celkem zřejmé, obsahují vysoké množství uměle dodaného cukru a výrazně ovlivňují hladinu cukru v krvi a přispívají k riziku vzniku cukrovky 2. typu.

Opatrně na nápoje s ledem, na přehřátý organismus mohou zapůsobit šokově. Pokud však nemocný není vyloženě horký, nezdržoval se na sluníčku, nevnímáte, že by riziko prudké změny teploty způsobilo více škody než užitku, vyzkoušejte ledovou tříšť, zamražené ovocné dřeně, dobrou volbou bývá také vychlazený meloun nebo salátová okurka. S ohledem na přidružená onemocnění např. diabetes zařaďte i nanuky, zmrzliny. Zvláště při pobytu na sluníčku se vyhněte alkoholu, nicméně vychlazené nealkoholické pivo může být dobrou volbou zejména pro pány a jako jedna ze součástí pitného režimu je vhodná. Na trhu je nyní velmi široká nabídka ochucených chmelových nápojů, chmelových limonád a dalších – vybírejte s ohledem na možnou nadváhu, diabetes apod. a berte tyto nápoje spíše jako možné zpestření než jako stěžejní a pravidelnou součást pitného režimu nemocného. Oblíbené jsou i namražené kostky nápojů typu Coca-Cola a spol.

Zařazování zelených a černých čajů do pitného režimu je velmi diskutabilní. Zelený čaj obsahuje vitamíny A, B, C, E a K, posiluje imunitu. Černý čaj k uvedeným vitamínům dále přikládá benefity v podobě obsahu železa, draslíku a fluoru, v silné koncentraci pomáhá při průjmech a aktivuje nervovou soustavu. Na druhou stranu, oba tyto druhy čajů obsahují nezanedbatelné množství theinu a někteří odborníci jej do pitného režimu nezapočítávají. Stejně tak u kávy se mluví o tekutině, která organismus odvodňuje. 

Tekutiny by měly být podávány průběžně, není vhodné pít příliš tekutin nárazově. Zkuste si pohrát s přípravou nápoje, vhodně zvolená sklenička, slánka a dekorace v podobě ovoce po obvodu skleničky, může vykouzlit zázraky. Proč si třeba neudělat příjemné odpoledne s vašim blízkým, připravit koktejl a užít si společný čas? Řada lidí s Alzheimerovou chorobou špatně přijímá velký objem tekutin a jídla před sebou. Volte raději malé skleničky, které vícekrát doplníte, připíjejte si na zdraví strýčka z desátého kolene, který má dnes narozeniny, případně na svátek oblíbeného zpěváka či herce, oslavte třeba mezinárodní den mražených jahod – jakákoliv záminka k přiťuknutí si a přijetí sebemenšího objemu tekutin navíc je k dobru věci. Nebojte se vytáhnout skleničky na mimořádné příležitosti, které dodají dané chvíli správný punc výjimečnosti.

Jak nezapomínat na dostatečný pitný režim? Dobrou praxí bývá několik pohárků s tekutinou rozmístěných po bytě tak, aby je měl nemocný neustále na očích. Dbejte však na to, aby obsah pohárků byl vždy čerstvý, aby nedošlo k riziku pádu při převržení pohárku a vylití tekutiny na zem a snažte se zabránit přístupu bodavého hmyzu případně dalších ne zcela vítaných návštěvníků domu se čtyřmi a více končetinami a křidélky. Zkuste si zautomatizovat a pokaždé, když k nemocnému přijdete, přimějte jej, aby alespoň smočil rty a ideálně se trochu napil. Požádejte další členy domácnosti, případně dojíždějící pečovatelky, aby tento zvyk převzali a pomohli vám s hlídáním pitného režimu vašeho blízkého. Můžete si pro prvních pár dní pověsit na dveře pokoje, který nemocný užívá, lísteček s připomínkou nabídnutí nápoje. Obdobná cedulka může být přímo u lůžka nemocného, případně využijte piktogram (obrázek skleničky, hrnečku, sklenky se slánkou) a umístěte ji blízko nemocného. Možná jej piktogram navede a on sám si alespoň občas doušek vody dopřeje.

Ruku na srdce, milí pečující, kolik z vás samo dodržuje pitný režim? Využijte možnosti moderních technologií a nastavte si do svého chytrého telefonu, případně do upozornění v počítači, připomínku. Zvukové upozornění můžete doprovodit třeba písničkou spojenou s životodárnou tekutinou, nebo jiným oblíbeným nápojem. Hudební diskografie je naštěstí v tomto směru velmi obsáhlá a jistě nějakou sobě milou písničku najdete.

Při zjištěné dehydrataci může výrazně pomoci domácí ošetřovatelská služba (více jsme o ní mluvili zde), zdravotní sestřičky přijedou do domácího prostředí nemocného a pomocí infuze fyziologického roztoku pomohou dodat tělu potřebné tekutiny. Mluvíme o tzv. hypodermolýze – jedná se o velmi efektivní a šetrný způsob hydratace, která se používá u pacientů s těžko přístupnou periferní žílou, aplikuje se do stehna, případně břišní oblasti a pro co nejmenší zátěž se ideálně podává na noční spánek. Je potřeba počítat s delším časovým úsekem na lůžku, hydratovat se začíná na 50 ml za hodinu a podle toho, jak nemocný reaguje a jak podkoží zvládá vstřebávat roztok do těla se může navýšit až na 150 ml za hodinu. V případech terminálních stádií onemocnění včetně terminálního stádia demence postačuje podání i 500 ml roztoku za den, už tento objem výrazně zlepší kvalitu života nemocného, neboť eliminuje vysychání sliznic, které je možné také podpořit zvlhčováním úst. Pokud se staráte o člověka v terminálním stádiu nemoci, zeptejte se v lékárně na tzv. glycerinové tyčinky, které pomohou v odstraňování šupinek odumřelé sliznice v dutině ústní nemocného a díky například citronové vůni také eliminovat zápach z úst.

***

Máte potřebu sdílet každodenní strasti domácí péče? Potřebujete se občas o něčem s někým poradit? Přidejte se do facebookové uzavřené podpůrné skupiny “Domácí péče o nemocné Alzheimerem” a získejte podporu lidí v podobné životní situaci. Případně se připojte k některému z online podpůrných setkáních realizovaných prostřednictvím aplikace Skype. Veškeré informace o termínech i jednoduchých návodech, jak se bez instalace a registrace připojit, najdete zde.

 94 přečtení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *